Novinky - Hot news!
Velor-X-Trike


Jeden z dalších vlastních produktů zde:
www.new-velorex.cz
www.velor-x-trike.com

Jak to vlasně začalo ...


My bike history - Pavel Brída - majitel firmy

1976 - jawa pionýr 50
1983 - jawa 350-634
1990 - suzuki gsx 1100 katana
1992 - yamaha fzr 1000 exup
1993 - honda cbr 600f
1997 - honda cbr 1100xx + honda x4
1998 - ducati 916 + kawa zx10 (prestavba-special)
2001 - ducati 350s (racing classic) + honda valkyrie 1600 prestavba-speciál)
2002 - harley davidson 1340 - electraglide ultra classic
2005 - ducati 916sp + ducati 900mhr
2006 - ducati 996sps + yamaha v-max ( prestavba-speciál) + Jawa new pionyr(vlastní produkt k 50 th Jubilee pionyru 555)
2007 - ducati 998R + ducati 999S (spec. edice) + ducati MH-900 evoluzione + ducati 851
2008 - ducati desmosedici rr
2009 - Jawa Velorex 350 - Oskar 1950
2010 - New Velorex 1300 - vlastní produkt k 60th Jubilee Velorexu

Článek z časopisu SUPERMOTO, list. 1998, autor: F. Gorczyca

Opavská firma Motoscoot má osmnáct zaměstnanců. V jejím čele stojící ing. Pavel Brída je mimo jiné hrdý i na to, že dokáže kohokoli ve firmě zastoupit. Vystudoval totiž vysokou ekonomickou školu, umí rozebrat a dát dohromady jakoukoli motorku a když si na ni chtěl vydělat, živil se jako zedník a barman.

Až budete v Opavě, nezapomeňte navštívit na pěší zóně Motoscoot bar, kde po předložení řidičského průkazu máte nárok na desetiprocentní slevu. I po nealkoholickém drinku se vám z příjemné obsluhy a prostředí bude točit hlava.
Na motocykl si poprvé sedl v sedmi letech. Otec vzal tehdy motor z pionýra, kola z motokáry, svařil pár trubek a jelo se. V patnácti se dostal k opravdovému pionýru. Jako každý kluk ve snaze být nejrychlejší, snižoval hlavu, leštil kanály a prováděl další úpravy, které sice zvýšily rychlost o pět kilometrů za hodinu, ale měly neblahý vliv na životnost motoru. Ale koho to tehdy zajímalo. Na třistapadesátku si musel už našetřit sám a tak nezbývalo nic jiného, než brigádničit. Na jawě také nezůstal kámen na kameni, po nějakém čase se mohla pyšnit originální kapotáží a novým lakem. Osmdesátá léta, co se týká motorek, moc rozkoší neposkytovala a tak nezbývalo nic jiného, než obdivovat motocykly v katalozích a prospektech, které se za režimu tak "přejícímu" motocyklismu do republiky dostaly.

Takhle nějak to vypadá vždy, když přijde nový kontejner plný motorek a skútrů. Stačí jen přijít a sledovat si ten svůj, jak se mění dle obrazu svého.
V osmdesátém devátém bylo konečně možné sen o koupi japonského motocyklu naplnit. Tehdy si Pavel Brída předsevzal, že se neožení dříve, dokud si pořádného "japonce" neopatří. jako student vysoké školy ekonomické odjel do Belgie. Makal dvanáct hodin denně na stavbě, ale nenaříkal si. Byla to jediná možnost získat prostředky na "čtyřlampovku". Po návratu z Belgie dodal zbytek peněz táta a během měsíce stála na dvoře jedenáctistovka Suzuki Katana. Na dva roky se z nich stala nerozlučná dvojice. Ani Katanu neminuly různé úpravy a vylepšení, které jí dodaly osobitý výraz. Po Suzuki přišla Honda CBR 600 a potom už to šlo, jak na běžícím pásu. Po Kataně, která byla první, se občas zasteskne, ale pocit, že si motorku koupil skokan na lyžích Jaroslav Sakala, který o ni pořád pečuje, uklidní a těší.
A teď mohl přijít klidně konec příběhu. Pavel Brída pracoval s otcem v autoškole v Krnově, ve volných chvílích se mohl vozit na motorce, potom se oženit a žít v pohodě až...

Ing. Pavel Brída je obklopen nejen zručnými mechaniky, ale i krásnými dívkami.
Neklidné motorkářské srdce však rozhodlo jinak. Pavel je neustále v kontaktu se svými německými a belgickými přáteli, zabývajícími se prodejem ojetých motocyklů. Může pochopitelně kupovat od nich, ale proč by nemohl vozit motocykly přímo z Japonska, stejně tak, jak to dělají oni? Navštíví japonskou ambasádu s cílem získat kontaktní adresy velkých aukčních firem, zabývajících se prodejem ojetých motocyklů. Je přesvědčen, že když trh s ojetými motocykly funguje na západ od našich hranic, kde je kupní síla mnohem větší a hodně lidí má prostředky na nový motocykl, musí to jít i u nás. Po týdnu dostává z japonského velvyslanectví čtyřicet adres. Na zdvořilostní dopis mu odpovídají čtyři. Obchod je na spadnutí, uskutečnil by se i na dálku, ale ing. Pavel Brída chce být u toho. Prodává motorku, kupónovou knížku, přidává úspory a podíl z autoškoly a kupuje letenku do Japonska.
V Tokiu navštěvuje postupně všechny firmy, se kterými je v kontaktu. Volba nakonec padá na firmu Nissho Trading, se kterou obchoduje dodnes. V zemi vycházejícího slunce se prodej ojetých motocyklů uskutečňuje na aukci, a jelikož cizinec sám v Japonsku nakupovat motocykly nesmí, potřebuje k tomu firmu, která za určitou provizi obchod uskuteční. Není to zpočátku jednoduché, musí se nakoupit motocykly, které se u nás dají dobře prodat, člověk se musí vejít do peněz, které poslal už dopředu, a kontejner přitom musí být pokud možno plný. Pavel Brída jezdí k těmto aukcím do Japonska čtyřikrát ročně už několik let a tak má zkušeností na rozdávání.

Jeden z motocyklů, který byl před malou chvílí vyložen z kontejneru, nastoupil svoji cestu k zákazníkovi. Těch byly v minulém roce řádově stovky.
Při jedné ze svých cest do Tokia navštívil i vedení Hondy. Pan Kameda, zástupce pro Evropu, po dlouhém naléhání slíbil, že se mu bude věnovat deset minut. Nakonec se rozešli po více než půldruhé hodině. Z rozhovoru mimo jiné vyplynul i Kamedův postoj k prodeji ojetých motocyklů všeobecně. Kameda si nemyslí to, co většina importérů a prodejců nových motocyklů: že jim prodejci ojetin berou kšeft, protože ojeté motocykly se kupují všude na světě, i v Japonsku, ale více pochopitelně tam, kde je kupní síla obyvatelstva nižší. Podle pana Kamedy zákazník, který si koupí ojetý stroj Honda a je s ním spokojen, jednou v budoucnu, až na tom bude líp, dojde k nejbližšímu značkovému dealerovi a koupí si motocykl nový.
Nesčíslněkrát jsem se zúčastnil debat o tom, proč se u nás nekupují skútry. Příčin je několik a jsou notoricky známé, nepříznivým klimatem počínaje a snadnou kořistí zlodějů ve městech konče. Ale tím nejpodstatnějším je podle mě cena, pohybující se většinou od padesáti do sedmdesáti tisíc.
U firmy Motoscoot ho pořídíte mnohem levněji . Jedná se sice o starší modely, ale po celkové repasi s novými svíčkami, náplněmi, pneumatikami a lakem podle vašeho přání. Stačí mít kupříkladu v kapse deset tisíc, rok splácet po tisícikoruně a skútr je váš.
S motocykly je situace obdobná. Jedná se převážně o lehce havarované stroje; pokud ho chcete vidět v původním stavu, není problém. Po opravě skončí u jednoho z dvaceti prodejců, připraveny pro zákazníky. Stanete-li se jednou zákazníkem, druhý motocykl si můžete koupit na protiúčet. Vyloučen není ani leasing.
Tento příklad opavské firmy Motoscoot je odpovědí všem, kteří nás kritizují za to, že představujeme pouze nové motocykly, na něž devadesát procent čtenářů nemá peníze a musí tudíž řešit situaci nákupem motocyklu ze zahraničí. Mnohdy takzvaného zajíce v pytli, o jehož původu a genezi se zpravidla nedozví nic. Zde se může o rozsahu škody přesvědčit na vlastní oči a odpadá mu anabáze s přihlašováním, jelikož to za vás udělá firma Motoscoot Opava.

Napsal v SUPERMOTO, listopad 1998, František Gorczyca